Category Archives: Cestování a výlety

Zahoďte ešus, kupte si ešus s výměníkem

Detail výměníku na dně hrnce

Jeden z pravidelných účastníků našich horských výletů si už dlouhé roky pochvaluje hrnec s výměníkem – že to vaří rychleji a ušetří plyn.

Tak jsem si ho také koupil a byl jsem spokojen. Subjektivně to funguje… ale v hlavě stále vrtá otázka, zda to není jen pocit. Co tvrdá čísla?

Po roce od nákupu jsem se konečně dostal k tomu, abych udělal experiment. Jaký je výsledek? Výměník funguje, ušetří zhruba třetinu plynu.

Celý příspěvek

Reklamy

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Dálniční známky v Maďarsku (z cesty do Rumunska)

Cestou do Rumunska toho člověk hodně vidí … například jak se dají dálniční známky řešit lépe než v Čechách.

V Čechách máme mýtné brány (na kterých se někdo asi dobře napakoval). A zvažuje se zavedení elektronických vinět pro osobní auta – krabiček, které si budou povídat s mýtnými branami. Zase se na tom někdo dobře napakuje.

V Maďarsku na to šli jinak. Dálniční známka ve fyzické podobě vůbec neexistuje. Natož nějaká krabička za dlouhé peníze.

Když si dálniční známku koupíte, obsluha čerpací stanice či jiného prodejního místa zapíše do terminálu RZ auta, kategorii auta a dobu platnosti. Tím je auto evidováno v centrálním systému. Řidič dostane jen potvrzení o zaplacení. Nic si nelepí na sklo, není to potřeba.

Skenovani0001-2

Zaplacení poplatku za dálnice pak nesledují neúplatní policisté s dalekohledem, jako u nás nebo ještě ve větší míře na Slovensku. Místo toho jsou na dálničních mostech a cedulích kamery. Kamery snímají značky projíždějících aut a hlásí je na centrálu.

Jak prosté. Žádná složitá krabička v autě. Žádné vícenáklady na auto. Jen jednou pořízení techniky.

Tak elegantní, až se mi nechce věřit že to je v Evropě.

A tak elegantní, že se mi chce brečet, když slyším o zavádění elektronických vinět v ČR. Vždyť na těch mýtných branách, co tu máme, jsou kamery taky. Stačilo by dodat software na centrálu a terminály na prodejní body. Jenže to by úplatky za zprostředkování obchodů (tzv. „kapschovné“) nebyly tak velké…

 

 

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Sloupy (z cesty do Rumunska)

Cestou do Rumunska toho člověk hodně vidí … například jak by se silnice stavět neměly.

Jsou věci, které by se v civilizované zemi asi nestaly.

Když v místě plánované silnice stojí sloupy pro rozvod elektřiny, tak se prostě silnice postaví kolem a sloup zůstane ve vozovce…

Sloup2
Sloup1

 

A kdeže na balkáně jsem to potkal?

V obci Těptín, u Jílového, na jižním okraji Prahy.

 

 

 

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše (úvod)

Pár poznámek z putování po Islandu, sepsaných pro kamaráda Matouše.

První kapitola

  • Doprava na Island
  • Peníze, cenová úroveň (+ jakou platební kartu si vzít)
  • Bus terminál BSÍ v Reykjavíku (všechny informace pro turisty na jednom místě)
  • Hromadná doprava v Reykjavíku

Druhá kapitola

  • Kempy a bazény
  • Plynové bomby
  • Reykjavík jako takový (co ve městě shlédnout)
  • Nákupy potravin
    • Islandská terminologie pro maso a mléčné výrobky
  • Pozorování velryb

Třetí kapitola

  • Islandština
  • Dálkové autobusy
  • Cestování stopem
  • Pronájem auta
  • „Zlatý okruh“

Čtvrtá kapitola

  • „Laugavegurinn“ alias „Laugavegur hiking trail“ vulgo „The Hot Spring Route“ – poznámky k cestě
  • Spaní a služby
  • Brodění
  • Průvodce, popisy cesty, mapy, navigace, náročnost
  • Voda

Pátá kapitola

  • Možné a doporučené turistické cíle
  • GPS – mapy, tracky, waypointy
  • Další zdroje informací – podklady k plánování
  • Další zdroje informací – operativa
  • Spaní
  • Průvodce a náměty

Disclaimer: Netvrdím, že jsem autoritativní zdroj a že něco není špatně. Stejně tak se určitě na Islandu dá vidět tisíce lepších věcí.

1 komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl pátý

No a teď už jen paběrky, co se dříve nevešly.

Možné a doporučené turistické cíle

  • Zlatý okruh – určitě ano, viz třetí díl. Zejména gejzírové pole.
  • Skógar
    • Vodopád Skógafoss, vysoký a vodnatý
    • Muzeum a skanzen (http://skogasafn.is/) – moc doporučuji projít skanzen, zejména ten středověký dům; hezká jsou i obě muzea („starý“ island v domečku, „nový“ moderní Island v hale) 
  • Vodopád Seljalandsfoss u křižovatky okružní silnice asi 30 km na západ od Skógaru. Sice není tak silný a vysoký jako Skogafoss, ale zato padá z převisu; tůň, kam voda padá, je tedy možno obejít kolem dokola.
  •  Další dobrý trek na severu – 2 dny: od Dettifossu (druhý největší vodopád) do Augbirgy, korytem s čedičovými varhany (doporučuje sestra)
  • Ledovcové jezero Jökulsárlón, jsou tam tuleni, sestra přivezla hezké fotky
  • Verahvelil – kemp s termálem na S-J silnici napříč islandem (doporučuje sestra)
  • Keflavik – obecně město taky dobré, levnější než Reykjavík (jídlo atd), také se odtamtud jezdí na velryby (doporučuje sestra)
  • Krátery Askja (http://cs.wikipedia.org/wiki/Askja), kde trénovali kosmonauti programu Apollo (doporučuje sestra)
  • Modrá laguna – rozhodně ano, myslím že to za ty peníze stojí. Ideálně spojit s cestou na letiště při odletu, busy tam jezdí, na BSÍ se dá koupit jízdenka na flybus se vstupenkou do Modré laguny dohromady
  • místo na poloostrově Reykjanes, kde je vidět oddělování evropské a americké kontinentální desky 

Info: na severu kempy jsou s horkými jezírky častější. Kamarádi, co tam jeli autama, říkali, že v podstatě u každého kempu měli. A tedy večer vytáhli piva a zatímco klesala venkovní teplota, vlezli do jezírka a pařili v jezírku.

 

GPS – mapy, tracky, waypointy

GPS určitě s sebou.

Existují minimálně tyto mapy do Garminích GPS:

Reálně jsem nakonec používal tu free mapu. Tedy kdybyste plánovali použití auta, sežeňte si tu komerční; na pěší turistiku free mapa stačí.

Marek Lutonský připravil sadu waypointů ke stažení. Moc dobré jsou tam waypointy sítě obchodů Bónus (levné potraviny): http://marekl.ontheroad.to/show/island-ke-stazeni-do-navigaci-garmin . Ale je tam spoustu dalších věcí.

Zde jsou ke stažení tracky pěšího treku z Landmannalaugaru do Skógaru: http://lovecka.info/pb/tracky.zip . Jsou pojmenované L1 až L5, pro každý den jeden track. Stačí nahrát do GPS a zapnout konkrétní den, GPS pak ukazuje správnou trasu.

 

Další zdroje informací – podklady k plánování

1) Novinář Marek Lutonský – jeho zprávy z cesty mne přesvědčily, abychom se tam vydali také. Dal si s tím hodně práce.

2) Fotogalerie z výletu mé sestry – fotky jsou pojmenované, je tedy vidět kde bylo co nafoceno:
https://picasaweb.google.com/jitulee/Island#

3) Diskuze na geocaching.cz, včetně nějakých odkazů:
http://www.geocaching.cz/forum/viewthread.php?forum_id=3&thread_id=13281&sort=&rowstart=0

4) Blog češky, která na Islandu již nějakou dobu bydlí – koukněte do „zákulisí“ ostrova:
http://dankaj.com/

5) Plánovaná trasa našich kamarádů, co jezdili autama – KMZ pro Google Earth. Jsou tam vidět zajímavá místa, která plánovali navštívit.
http://lovecka.info/pb/Z_Island.kmz

6) Popis tripu po Islandu od dalších čechů:
http://www.bobici.info/?q=node/30
Objeli celý Island a v textu mají pár dobrých tipů.

Další zdroje informací – operativa

1) Aktuální počasí a předpověď – islandský meteorologický ústav
http://en.vedur.is/weather/forecasts/areas/
Dohodněte si někoho, kdo vám bude SMSkama posílat předpověď…

2) Sjízdnost silnic  – zejména na začátku sezóny je zajímavé, kde je silnice ještě zasypána sněhem
http://www.vegagerdin.is/english/road-conditions-and-weather/

Spaní

V každém městě je kemp či vyhražená plocha na kempování. Stejně tak u většiny přírodních památek. Se stanem se na Islandu prostě počítá. V kempu je vždy pitná voda a záchod.

Ubytování v soukromí – na farmách: www.farmholidays.is, interaktivní mapa: http://www.farmholidays.is/Farms

Hostely: http://www.hostel.is/

Dobrá web mapa s kempy:  http://en.ja.is/kort/#x=443583&y=422519&z=6&services=3%2C7%2C12%2C14%2C15%2C17

 

Průvodce a náměty

http://www.photoguide.cz/island/ – jen pár info, hledejte dole na konci stránky

http://nat.is/ – tady je toho opravdu hodně

http://fi.is/ – turistický svaz

http://www.visitorsguide.is/

http://www.icelandtouristboard.com/

 

Aktualizace 2015: 

mapa horkých pramenů, koupacích jezírek atd

[Island – zpět na seznam kapitol]

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl čtvrtý

„Laugavegurinn“ alias „Laugavegur hiking trail“ vulgo „The Hot Spring Route“

Tenhle trek byl důvodem, proč jsme jeli na Island. Fotografie a popisy cesty mne tak nadchly, že jsem si to musel projít. A nelitoval jsem.

Jedná se o cestu dlouhou cca 55 (Landmannalaugar – Þórsmörk) respektive 80 km (Landmannalaugar – Skógar). Cestu nádherně rozmanitou, která prostřídá všechny typy islandské krajiny – ryolitové barevné hory, zelené pastviny, sopečnou poušť, horké prameny i čerstvě tuhnoucí lávu.

Je to zároveň asi nejvíce navštěvovaný trek na islandu. Průvodce popisuje „až 100 lidí denně“, což mi s ohledem na Vysoké tatry přijde jako popis zcela mrtvé krajiny bez turistů, ale na Islandu je to ekvivalent Václaváku.

Na vlastní trase jsme moc lidí nepotkávali, ale vždy nějací byli – stačilo si na chvíli sednout, a někdo šel kolem. A kempy byly poměrně plné.

Trek se dá jít ze severu na jih (Landmannalaugar – Þórsmörk – Skógar), nebo v opačném směru. Každý směr má své výhody.

  • Ze severu na jih se můžete poslední den rozhodnout, zda přejdete přes průsmyk Fimmvorduhals (tj. místo, kde v dubnu 2010 začala erupce sopky Eyjafjallajokull), nebo zda se již z Thórsmörku svezete autobusem do civilizace. Navíc přes sedlo Fimmvorduhals jdete v příjemnějším směru.
  • Z jihu na sever ovšem končíte v kempu Landmannalaugar, kde je horký koupací potok. My si ho užili při příjezdu autobusem, ale po pěti dnech chůze to musí být ještě daleko lepší. A pro tento směr lépe jezdí autobusy.

My šli ze severu na jih, hlavně proto, že jsem si nebyl jist, zda žena bude chtít jít přes sopku a chtěl jsem mít možnost ústupu.

 

 

První den

Busem RE číslo 11 jsme dorazili do kempu Landmannalaugar krátce po poledni. Uvařili jsme, přebalili batohy a samozřejmě se vykoupali v místním horkém potoce – to rozhodně stojí za to, nevynechejte!

(V kempu je i možnost nákupu – malý sortiment a horská přirážka, samozřejmě)

No a tak někdy kolem třetí odpoledne jsme vyrazili na cestu. Tento úsek je z hlediska krajiny nejkrásnější z celé cesty – duhově barevné ryolitové kopce, horké prameny, pára ze země. Pak krátká sopečná poušť, ledovec, a už jste na místě, u chaty Hrafntinnusker. Kolem je tábořiště – na sopečném popelu a šutrech. Obsaďte si nějakou ohrádku proti větru. V této chatě není teplá voda a nestaví tu bus.

Fotky z tohoto úseku.

Technické info: Žádný brod. Zhruba +500 výškových metrů. Tuším že k pěti hodinám chůze včetně focení.


Druhý den

Poslední část Duhových hor, užijte si je. Pak se najednou dostanete na hranu a vypadá to jako Železný pas – široké údolí, uprostřed hora, na jejím vrcholku čaroděj. První brod – malý a tréningový. Následuje cesta údolím, loukami, k jezeru Álftavatn.

U jezera je chata a kemp. Zda je zde teplá voda, netuším – tento den nás zastihlo hnusné počasí, takže jsme v Hrafntinnusker leželi ve stanu až do čtyř odpoledne, pak jsme teprve vstali a šli – do cíle jsme dorazili až někdy po deváté večer a řádně stahaní.

U jezera Álftavatn hodně fouká, stavte si stan pořádně. Sestře to tu před lety složilo stan, nám sice přežil, ale bylo to na hraně. Sousedům to zlomilo tyčky a vypadalo to, že o stan přijdou.

Dvakrát či třikrát týdně sem zajíždí bus, kdyby bylo potřeba ustoupit. Nic tu nekoupíte.

Technické info: Jeden lehký brod. Zhruba -500 výškových metrů. Asi pět hodin.


Třetí den

Ráno začíná cestou po lukách a pastvinách k prvnímu brodu – a zde je neobvykle teplá voda, protože to není voda z ledovce, ale z jezera Álftavatn. Skoro člověku ani neumrznou nohy. Po krátké době dojdete k druhému brodu (široký a studený) a pak si užijete cestu sopečnou pouští. Nádhera. Pozor, sopečná poušť je bez pitné vody – celý den není kde nabrat.

Cílový kemp Emstrur (Botnar) je asi nejhezčí z celé cesty. Je od něj vidět na oba ledovce (Eyjafjallajökull i Mýrdalsjökull).

Teplá voda teče, cena 4x 100 ISK.

Dvakrát či třikrát týdně sem zajíždí bus, kdyby bylo potřeba ustoupit.  Nic tu nekoupíte.

Technické info: Dva brody, 7 hodin, bez převýšení.

 

Čtvrtý den

Tento úsek cesty je „nejobyčejnější“ z celého treku. Kromě ranního přechodu po mostě vysoko nad zuřící ledovcovou řekou je krajina sice nádherná, ale proti předešlým dnům o něco fádnější. Jeden brod přes široké údolí, kde se řeka větví – pořádně hledejte správnou cestu, či počkejte až jí někdo otestuje.

Technické info: -300 metrů, jeden brod, 7 hodin.

Cesta končí v údolí Thorsmork. Na kraji Thosmorku je rozcestník. V tomto údolí je více chat – nás zajímala chata turistického svazu Skagfjordsskali (info63°40.960N  19°30.890W), z níž se dá pokračovat k průsmyku Fimmvorduhals. Budete-li mít více času a sil, dojděte až na druhou stranu řeky k chatě Básar (infoN63°40,559′ W19°29,014′), odkud jezdí bus a ze které je to do průsmyku o něco blíž. 

Více na západ je velká chata (tuším Husadalur), ze které se dá již jen odjet busem, pro cestu k průsmyku je nevhodná.

V chatě Skagfjordsskali  se v každém případě zajděte se podívat dovnitř na jejich fotoalbum, kterak s pomocí místního traktoru vytahují zapadlé automobily a autobusy z řeky. Móóc krásné.

Teplá voda teče, cena 4x 100 ISK.

Sto metrů od chaty na břehu řeky je domek, kde sídlí správce boudy – promluvte s ním o počasí, stavu treku přes  Fimmvorduhals a také o tom, kde přejít řeku. Bude se to hodit.

Na ten přechod řeky se zeptejte, i když odsud budete pokračovat k chatě Básar. Je to stejná cesta. Údolí řeky je v tomto místě hodně široké, koryto se často mění a je místy velmi hluboké.

V tomto místě (Básar či Skagfjordsskali) je třeba se rozhodnout, zda cestu ukončíte, nebo se vydáte přes průsmyk Fimmvorduhals.

 

Pátý den

Prvním úkolem je přejít řeku. Můžete jít po břehu po proudu – tam je most (byl v 2010). Tedy most – půlmost. Překročí nejhlubší proud. A pak turista dobrodí přes hluboký brod. Navíc si nachodíte pár kilometrů navíc.

My šli proti proudu. Přes dvě hluboká ramena tu asi kilometr proti proudu od Skagfjordsskali byly postaveny dva mobilní mosty. Zbylá mělká ramena jsme zvládli přeskákat či projít.

Určitě si se správci chaty Skagfjordsskali  proberte doporučené místo brodění. V tomto údolí je řeka nebezpečná, některá ramena jsou hluboká a teče moc vody. Snadno se tu dá utopit i autobus.

Podél řeky pokračujte k chatě Básar. Kousek za ní se cesta odděluje od řeky a stoupá prudce do kopce. Ani se nenadějete (tedy … nadějete, ono je to asi 800 výškových metrů), a jste v průsmyku Fimmvorduhals v místě, kde se v dubnu 2010 probudila sopka. Tam je to tak krásné, že se to těžko popisuje. Čerstvé kopce ztuhlé lávy v černé, šedé a červené barvě. Dýmající pukliny. Místa, kde země hřeje do podrážek.

Dál cesta pokračuje po ledovci. Na něm odbočuje doprava odbočka k „nové“ chatě (63°37.320N W 19°27.093W) – pozor, u ní se asi nedá tábořit. My pokračovali rovně –  na konec ledovce a hned za ním je „stará“ bivakovací bouda „Baldvinsskáli“ (63.6110667N, 19.4411667W). V době naší návštěvy (2010) byla nepoškozená a relativně čistá, přespat by se tam dalo bez problémů. To je subjektivně nejvyšší bod cesty. Odsud se jde jen stále dolů do Skógaru. Nenáročná cesta pastvinami (nyní překrytými sopečným popelem). Jenom je to strašně daleko – několik hodin cesty. Bylo to docela vyčerpávající. Cesta končí na vrcholku nádherného velkého a masivního vodopádu ve Skógaru – a hned pod vodopádem je kemp. (Poznámka: Skógar uvidíte pod sebou vlevo již dříve – neodbočovat, pokračovat až k vodopádu, jen byste si zašli)

Teplá voda teče, cena 4x 100 ISK. Nakupovat je možno v nedalekém motorestu.

POZOR! Na celé dopolední trase (stoupání a až k ledovci) není žádná voda. Na ledovci by se dala získat rozpuštěním ledu. Kolem chaty Baldvinsskáli taky žádný pramen není – tedy jen voda z ledovce. Nejbližší řeka, kterou jsme potkali, je až dále na sestupu – a vypadala, že je dost znečištěná popelem.

Ve Skógaru je hezké muzeum – skanzen tradiční architektury a pak velká hala o technice a dopravě. Doporučuji.

Technické info: průvodce uvádí tuším 8 hodin, my to šli asi 10-11. Výstup v pohodě, sestup nudný a nepříjemný. +900 metrů, -1000 metrů. Jeden brod.

Kdybyste to šli z jihu na sever … to, co pro nás bylo dlouhé hnusné klesání, je v protisměru ještě horší – dost výprav tedy přespí v budce Baldvinsskáli a ztratí jeden den, protože už nemají morál to dojít. Doporučuji ze Skógaru startovat opravdu pekelně brzo ráno.

 

Spaní a služby

Na celé délce tohoto treku je národní park, nesmí se spát mimo kempy.

V každém kempu je chata, kde se dá spát vevnitř (komfort jak v tatranských boudách – tj. společná noclehárna, palandy).

Ceny byly přiměřené – 1000 ISK za osobu ve stanu, cca 4000 ISK za spaní v chatě.

Vždy je tam záchod a umývárna, povětšinou i s teplou vodou. Cena za teplou vodu byla 4x 100 ISK (pamatuješ, co jsem dříve psal o stokorunových mincích?).

Aktuální ceník je zde:  http://www.fi.is/en/huts/price/ , vypadá to, že na 2011 mírně zdražili (1100 ISK ve stanu, 500 ISK za teplou vodu).

 

Brodění

Na brodění doporučuji s sebou vzít sandály a trekové hůlky. Po vytipování vhodného místa člověk sundá kalhoty (nutné – vždy se namočíš nad kolena, většinou i výš), nasadí sandály a vydá se do řeky. Rozepneš si přesky batohu – abys ho mohl shodit, kdybys tam spadnul. O hůlky se opíráš, aby tě nestrhl proud.

Voda bývá pekelně studená, nohy necítíš po pár krocích.

 

Průvodce, popisy cesty, mapy, navigace, náročnost

Cesta je povětšinou v terénu jasně zřetelná. Velmi se hodí GPS pro případnou navigaci v bouřce, mlze, tmě.

Popisy tras, souřadnice chat atd:

Islandské turistické průvodce píší, že cesta je náročná. Nemyslím si, že je to nějak zvlášť náročné – proti přechodům hor v Rumunsku je to spíš lehká turistika. Nicméně je potřeba být připraven na nepřízeň počasí (déšť denně, extra silný vítr, sníh i v létě), mít dobrou výbavu, kvalitní stan, boty. Bez gore-tex bundy a kalhot doporučuji nevyrážet, a k nim ještě pončo nebo pláštěnku.

Určitě si nezapomeňte baterku – i když se říká, že na Islandu není potřeba, hodila se.

Papírovou mapu jsme neměli, jen velmi přehledovou. Ukázalo se, že není výrazně potřeba.

Denní teploty byly kolem 10-15 stupňů, noční nad nulou. Jeden den nám celý propršel, jinak bylo relativně hezky, přeháňky a občas i slunce.

 

Voda

Obecně je na Islandu všude voda. Ale – stejně jako jinde na horách – je potřeba s sebou mít alespoň jednu PET lahev na osobu. Jsou tam dlouhé úseky, kde voda neteče (např. na sopečné poušti mezi Álftavatn a Emstrur (Botnar), variantně tam sice voda teče, ale ve formě šedivé ledovcové řeky. Ta šedivost, to je sopečný popel, a není zdravé ho pít. Jednak jsou to regulérní ostré šutérky, byť mikroskopické, které tělu nedělají dobře, druhak obsahují velmi nadlimitní množství fluoru.

Velmi doporučuji též termosku – po brodění ledovcové řeky moc pomůže teplý čaj.

 

[Island – zpět na seznam kapitol]

 

 

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl třetí

Islandština

Úplně jsem zapomněl napsat o Islandštině. To by asi nejlépe patřilo do prvního dílu. Před odjezdem jsem si našel a vytisknul slovníček z http://www.hvalur.org/ . No a byl k ničemu, zbytečná zátěž. Všichni umí anglicky. Možná to má něco do činění s tím, že ekonomiku ostrova startovala od druhé světové války americká letecká základna.

Když potřebujete domorodcům přečíst nějaké názvy, čtěte je česky – výslovnost je velmi podobná.

 

Dálkové autobusy

V prvním díle jsem psal, že vyjma Reykjavíku není na Islandu hromadná doprava. Toto platí, ale není to úplně přesné. Islanďani mají auta, hromadnou dopravu nepotřebují. Pro turisty tu ale jezdí dálkové turistické autobusy.

V Reykjavíku startují z BSI a provozuje je několik společností:

No a tady je plánek, kde jsou trasy všech těchto linek najednou (ale taky ne všechny, na první pohled tam chybí třeba linka 18 od BSI). Tj. na tomhle plánku je vidět, kam se dá dojet, a pak je potřeba prohledat jízdní řády jednotlivých společností, kdo, kdy a za kolik tam jede. Pozor, některé linky nejezdí každý den!

Autobusy jsou drahé: 6000 – 12000 ISK, tj. 1000 – 2000 Kč za cestu není výjimkou. Lístek se kupuje u řidiče, má čtečku na karty.

Nicméně nabízejí několik kouzel:

  • Řidiči počítají s tím, že vezou turisty. Na některých linkách pouštějí audioprůvodce, na jiných linkách zase na krajinovo zaujímavých místech zastaví a nechají turistům čtvrt hodiny na nafocení scenérií.
  • Jako „přestupní stanice“ po cestě se používají benzínky, kde je možno nakoupit základní potraviny, často i plynové bomby atd. Je to vždy vidět v jízdním řádu.
  • Přes střed ostrova (i třeba do Landmannalaugaru) nevedou afaltové cesty. Pokud byste si chtěli půjčit auto, musíte mít džíp upravený na brodění. V autobusu je toto vše zahrnuto v ceně – není to běžná karosa, ale terénní speciál Mercedes, který se prašnou cestou po úbočí sopky šine s brutální jistotou a na brodění řek je připraven.

Reykjavik Excursions nabízejí speciální „okružní“ lístky za lepší cenu: http://www.re.is/IcelandOnYourOwn/Passports/

(Při plánování cest nepřehlédněte, že reykjavícké městské autobusy zajíždějí i do blízkých měst, např. tuším linka 51 až do Selfossu) 

 

Cestování stopem

Sestra takhle projezdila celý Island. My stopovali jen párkrát, ale vždy to vyšlo dobře.

Pokud po silnici jezdí nějaká auta, stopování na Islandu funguje perfektně. Fakticky jsem nezažil vhodnější kraj – vždy jsme odjeli během chvíle.

Pro transfer přes střed ostrova cestou necestou to nemusí být až taková sranda – když někde jede pět aut za den, není zcela jisté, že vás vezmou.

 

Pronájem auta

Pronájem auta je pekelně drahý – ony jsou na Islandu auta drahá i pro místní, clo na dovážená auta je někde u 100%.

Když si auto neobjednáte výrazně předem, běžná cena je i 2000 Kč za den za malé auto vhodné jen na asfalt.

A pokud chcete kamkoli mimo okružní silnici („číslo 1“) a zlatý okruh, potřebujete auto s náhonem na všechny čtyři, upravené pro brodění. Asfaltové silnice jsou výjimkou, šotolina je běžná, něco co bychom u nás nazvali „polní cesta plná šutrů“ je normální číslovaná silnice a brodění není výjimkou. Když se odbočuje z asfaltu, běžně jsou přítomny značky „po této cestě jen s autem 4×4“ a není dobré je ignorovat.

Pojistka běžně nekryje utopení auta – podceníte-li brod, máte problém.

Zápůjčku auta jsme ani nezvažovali. Neřídím rád a nechci trávit dovolenou za volantem.

Nicméně kamarádi tam byli souběžně s námi na autovýpravě. Bylo jich celkem 18, půjčili si tři šestimístné velké Land Rovery a vzhledem k tomu, že to dohadovali rok předem, vyšlo je to překvapivě levně. A pánská část výpravy si to děsně pochvalovala – nadšeně vypravovali, jak jeli sopečnou pouští z kamene na kámen stálou rychlostí 2 km/hod; jak brodili metr hlubokou řeku; jak vyjížděli tak prudký kopec, že dámy měly tendenci vyskakovat z okének auta…

Novinář Marek Lutonský si půjčoval auto na okružní cestu. Taky vypadal spokojeně a své zkušenosti popisuje. Viz odkazy na konci.

 

„Zlatý okruh“

Základní mimo-reykjavické cíle turistů, takzvaný „zlatý okruh“ jsou:

1) Národní park Thingvellir

Údolí, kde se před více než tisíci lety sešel první islandský parlament. Jo a taky místo na rozhraní evropské a americké kontinentální desky. Je tu malé informační středisko (kde promítají hezké filmečky) a vyhlídka. Ze „zlatého okruhu“ je to nejslabší – a pokud se vám nepodaří sem zajet, neplakejte. Ano, stojí za to se tu zastavit, ale není to prioritní. Okolí je ovšem krásné.

Standardní půlhodinová pauza autobusů zde je dost krátká, už jen v tom informačním centru je dost materiálu na hodinu či více.

2) Vodopád Gullfoss

Prostě vodopád. Široká řeka tam udělá „vlevo vbok“ a přitom spadne o pár desítek metrů. Je to hezké a masivní, ale na Islandu to není až tak výjimečné. Od geysiru je to sem kousek, chytněte stopa a zajeďte sem. 

3) Geysir

Geotermální pole, kde se toho děje spousta – horká jezírka, bublinky… a gejzíry. Velký „Geysir“, který cáká jen občas, a menší „Strokkur“, který k potěše turistů odfukuje každých pár minut.

Sem rozhodně zajeďte, tohle jinde není.

A vyhraďte si na to víc času, než je půlhodina u běžných autobusových spojů.

Kromě sledování vlastního geysíru a ostatních atrakcí je poměrně zajímavé sledovat i turisty. Ti, co přijedou busem s cestovkou, mají třeba dvacet minut, než pojedou dál, tak se snaží fotit a kamerovat … a vlastní gejzír snad ani nevidí jinak, než přes hledáček kamery. A když fouká vítr a voda ze Strokkuru padá mezi lidi (kteří zrovna dorazili a nevědí, co se stane), je to docela zábava.

U hotelu Geysir (přes silnici proti gejzírovému poli) je kemp. Je tam koupání v termálních bazénech a spaní „na doslech“ od Strokkuru. Asi to stojí za to, když by člověku zrovna vyšla cesta tak, aby tu přespával.

 

[Island – zpět na seznam kapitol]

1 komentář

Filed under Cestování a výlety