Tag Archives: Island

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše (úvod)

Pár poznámek z putování po Islandu, sepsaných pro kamaráda Matouše.

První kapitola

  • Doprava na Island
  • Peníze, cenová úroveň (+ jakou platební kartu si vzít)
  • Bus terminál BSÍ v Reykjavíku (všechny informace pro turisty na jednom místě)
  • Hromadná doprava v Reykjavíku

Druhá kapitola

  • Kempy a bazény
  • Plynové bomby
  • Reykjavík jako takový (co ve městě shlédnout)
  • Nákupy potravin
    • Islandská terminologie pro maso a mléčné výrobky
  • Pozorování velryb

Třetí kapitola

  • Islandština
  • Dálkové autobusy
  • Cestování stopem
  • Pronájem auta
  • „Zlatý okruh“

Čtvrtá kapitola

  • „Laugavegurinn“ alias „Laugavegur hiking trail“ vulgo „The Hot Spring Route“ – poznámky k cestě
  • Spaní a služby
  • Brodění
  • Průvodce, popisy cesty, mapy, navigace, náročnost
  • Voda

Pátá kapitola

  • Možné a doporučené turistické cíle
  • GPS – mapy, tracky, waypointy
  • Další zdroje informací – podklady k plánování
  • Další zdroje informací – operativa
  • Spaní
  • Průvodce a náměty

Disclaimer: Netvrdím, že jsem autoritativní zdroj a že něco není špatně. Stejně tak se určitě na Islandu dá vidět tisíce lepších věcí.

Reklamy

1 komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl pátý

No a teď už jen paběrky, co se dříve nevešly.

Možné a doporučené turistické cíle

  • Zlatý okruh – určitě ano, viz třetí díl. Zejména gejzírové pole.
  • Skógar
    • Vodopád Skógafoss, vysoký a vodnatý
    • Muzeum a skanzen (http://skogasafn.is/) – moc doporučuji projít skanzen, zejména ten středověký dům; hezká jsou i obě muzea („starý“ island v domečku, „nový“ moderní Island v hale) 
  • Vodopád Seljalandsfoss u křižovatky okružní silnice asi 30 km na západ od Skógaru. Sice není tak silný a vysoký jako Skogafoss, ale zato padá z převisu; tůň, kam voda padá, je tedy možno obejít kolem dokola.
  •  Další dobrý trek na severu – 2 dny: od Dettifossu (druhý největší vodopád) do Augbirgy, korytem s čedičovými varhany (doporučuje sestra)
  • Ledovcové jezero Jökulsárlón, jsou tam tuleni, sestra přivezla hezké fotky
  • Verahvelil – kemp s termálem na S-J silnici napříč islandem (doporučuje sestra)
  • Keflavik – obecně město taky dobré, levnější než Reykjavík (jídlo atd), také se odtamtud jezdí na velryby (doporučuje sestra)
  • Krátery Askja (http://cs.wikipedia.org/wiki/Askja), kde trénovali kosmonauti programu Apollo (doporučuje sestra)
  • Modrá laguna – rozhodně ano, myslím že to za ty peníze stojí. Ideálně spojit s cestou na letiště při odletu, busy tam jezdí, na BSÍ se dá koupit jízdenka na flybus se vstupenkou do Modré laguny dohromady
  • místo na poloostrově Reykjanes, kde je vidět oddělování evropské a americké kontinentální desky 

Info: na severu kempy jsou s horkými jezírky častější. Kamarádi, co tam jeli autama, říkali, že v podstatě u každého kempu měli. A tedy večer vytáhli piva a zatímco klesala venkovní teplota, vlezli do jezírka a pařili v jezírku.

 

GPS – mapy, tracky, waypointy

GPS určitě s sebou.

Existují minimálně tyto mapy do Garminích GPS:

Reálně jsem nakonec používal tu free mapu. Tedy kdybyste plánovali použití auta, sežeňte si tu komerční; na pěší turistiku free mapa stačí.

Marek Lutonský připravil sadu waypointů ke stažení. Moc dobré jsou tam waypointy sítě obchodů Bónus (levné potraviny): http://marekl.ontheroad.to/show/island-ke-stazeni-do-navigaci-garmin . Ale je tam spoustu dalších věcí.

Zde jsou ke stažení tracky pěšího treku z Landmannalaugaru do Skógaru: http://lovecka.info/pb/tracky.zip . Jsou pojmenované L1 až L5, pro každý den jeden track. Stačí nahrát do GPS a zapnout konkrétní den, GPS pak ukazuje správnou trasu.

 

Další zdroje informací – podklady k plánování

1) Novinář Marek Lutonský – jeho zprávy z cesty mne přesvědčily, abychom se tam vydali také. Dal si s tím hodně práce.

2) Fotogalerie z výletu mé sestry – fotky jsou pojmenované, je tedy vidět kde bylo co nafoceno:
https://picasaweb.google.com/jitulee/Island#

3) Diskuze na geocaching.cz, včetně nějakých odkazů:
http://www.geocaching.cz/forum/viewthread.php?forum_id=3&thread_id=13281&sort=&rowstart=0

4) Blog češky, která na Islandu již nějakou dobu bydlí – koukněte do „zákulisí“ ostrova:
http://dankaj.com/

5) Plánovaná trasa našich kamarádů, co jezdili autama – KMZ pro Google Earth. Jsou tam vidět zajímavá místa, která plánovali navštívit.
http://lovecka.info/pb/Z_Island.kmz

6) Popis tripu po Islandu od dalších čechů:
http://www.bobici.info/?q=node/30
Objeli celý Island a v textu mají pár dobrých tipů.

Další zdroje informací – operativa

1) Aktuální počasí a předpověď – islandský meteorologický ústav
http://en.vedur.is/weather/forecasts/areas/
Dohodněte si někoho, kdo vám bude SMSkama posílat předpověď…

2) Sjízdnost silnic  – zejména na začátku sezóny je zajímavé, kde je silnice ještě zasypána sněhem
http://www.vegagerdin.is/english/road-conditions-and-weather/

Spaní

V každém městě je kemp či vyhražená plocha na kempování. Stejně tak u většiny přírodních památek. Se stanem se na Islandu prostě počítá. V kempu je vždy pitná voda a záchod.

Ubytování v soukromí – na farmách: www.farmholidays.is, interaktivní mapa: http://www.farmholidays.is/Farms

Hostely: http://www.hostel.is/

Dobrá web mapa s kempy:  http://en.ja.is/kort/#x=443583&y=422519&z=6&services=3%2C7%2C12%2C14%2C15%2C17

 

Průvodce a náměty

http://www.photoguide.cz/island/ – jen pár info, hledejte dole na konci stránky

http://nat.is/ – tady je toho opravdu hodně

http://fi.is/ – turistický svaz

http://www.visitorsguide.is/

http://www.icelandtouristboard.com/

 

Aktualizace 2015: 

mapa horkých pramenů, koupacích jezírek atd

[Island – zpět na seznam kapitol]

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl čtvrtý

„Laugavegurinn“ alias „Laugavegur hiking trail“ vulgo „The Hot Spring Route“

Tenhle trek byl důvodem, proč jsme jeli na Island. Fotografie a popisy cesty mne tak nadchly, že jsem si to musel projít. A nelitoval jsem.

Jedná se o cestu dlouhou cca 55 (Landmannalaugar – Þórsmörk) respektive 80 km (Landmannalaugar – Skógar). Cestu nádherně rozmanitou, která prostřídá všechny typy islandské krajiny – ryolitové barevné hory, zelené pastviny, sopečnou poušť, horké prameny i čerstvě tuhnoucí lávu.

Je to zároveň asi nejvíce navštěvovaný trek na islandu. Průvodce popisuje „až 100 lidí denně“, což mi s ohledem na Vysoké tatry přijde jako popis zcela mrtvé krajiny bez turistů, ale na Islandu je to ekvivalent Václaváku.

Na vlastní trase jsme moc lidí nepotkávali, ale vždy nějací byli – stačilo si na chvíli sednout, a někdo šel kolem. A kempy byly poměrně plné.

Trek se dá jít ze severu na jih (Landmannalaugar – Þórsmörk – Skógar), nebo v opačném směru. Každý směr má své výhody.

  • Ze severu na jih se můžete poslední den rozhodnout, zda přejdete přes průsmyk Fimmvorduhals (tj. místo, kde v dubnu 2010 začala erupce sopky Eyjafjallajokull), nebo zda se již z Thórsmörku svezete autobusem do civilizace. Navíc přes sedlo Fimmvorduhals jdete v příjemnějším směru.
  • Z jihu na sever ovšem končíte v kempu Landmannalaugar, kde je horký koupací potok. My si ho užili při příjezdu autobusem, ale po pěti dnech chůze to musí být ještě daleko lepší. A pro tento směr lépe jezdí autobusy.

My šli ze severu na jih, hlavně proto, že jsem si nebyl jist, zda žena bude chtít jít přes sopku a chtěl jsem mít možnost ústupu.

 

 

První den

Busem RE číslo 11 jsme dorazili do kempu Landmannalaugar krátce po poledni. Uvařili jsme, přebalili batohy a samozřejmě se vykoupali v místním horkém potoce – to rozhodně stojí za to, nevynechejte!

(V kempu je i možnost nákupu – malý sortiment a horská přirážka, samozřejmě)

No a tak někdy kolem třetí odpoledne jsme vyrazili na cestu. Tento úsek je z hlediska krajiny nejkrásnější z celé cesty – duhově barevné ryolitové kopce, horké prameny, pára ze země. Pak krátká sopečná poušť, ledovec, a už jste na místě, u chaty Hrafntinnusker. Kolem je tábořiště – na sopečném popelu a šutrech. Obsaďte si nějakou ohrádku proti větru. V této chatě není teplá voda a nestaví tu bus.

Fotky z tohoto úseku.

Technické info: Žádný brod. Zhruba +500 výškových metrů. Tuším že k pěti hodinám chůze včetně focení.


Druhý den

Poslední část Duhových hor, užijte si je. Pak se najednou dostanete na hranu a vypadá to jako Železný pas – široké údolí, uprostřed hora, na jejím vrcholku čaroděj. První brod – malý a tréningový. Následuje cesta údolím, loukami, k jezeru Álftavatn.

U jezera je chata a kemp. Zda je zde teplá voda, netuším – tento den nás zastihlo hnusné počasí, takže jsme v Hrafntinnusker leželi ve stanu až do čtyř odpoledne, pak jsme teprve vstali a šli – do cíle jsme dorazili až někdy po deváté večer a řádně stahaní.

U jezera Álftavatn hodně fouká, stavte si stan pořádně. Sestře to tu před lety složilo stan, nám sice přežil, ale bylo to na hraně. Sousedům to zlomilo tyčky a vypadalo to, že o stan přijdou.

Dvakrát či třikrát týdně sem zajíždí bus, kdyby bylo potřeba ustoupit. Nic tu nekoupíte.

Technické info: Jeden lehký brod. Zhruba -500 výškových metrů. Asi pět hodin.


Třetí den

Ráno začíná cestou po lukách a pastvinách k prvnímu brodu – a zde je neobvykle teplá voda, protože to není voda z ledovce, ale z jezera Álftavatn. Skoro člověku ani neumrznou nohy. Po krátké době dojdete k druhému brodu (široký a studený) a pak si užijete cestu sopečnou pouští. Nádhera. Pozor, sopečná poušť je bez pitné vody – celý den není kde nabrat.

Cílový kemp Emstrur (Botnar) je asi nejhezčí z celé cesty. Je od něj vidět na oba ledovce (Eyjafjallajökull i Mýrdalsjökull).

Teplá voda teče, cena 4x 100 ISK.

Dvakrát či třikrát týdně sem zajíždí bus, kdyby bylo potřeba ustoupit.  Nic tu nekoupíte.

Technické info: Dva brody, 7 hodin, bez převýšení.

 

Čtvrtý den

Tento úsek cesty je „nejobyčejnější“ z celého treku. Kromě ranního přechodu po mostě vysoko nad zuřící ledovcovou řekou je krajina sice nádherná, ale proti předešlým dnům o něco fádnější. Jeden brod přes široké údolí, kde se řeka větví – pořádně hledejte správnou cestu, či počkejte až jí někdo otestuje.

Technické info: -300 metrů, jeden brod, 7 hodin.

Cesta končí v údolí Thorsmork. Na kraji Thosmorku je rozcestník. V tomto údolí je více chat – nás zajímala chata turistického svazu Skagfjordsskali (info63°40.960N  19°30.890W), z níž se dá pokračovat k průsmyku Fimmvorduhals. Budete-li mít více času a sil, dojděte až na druhou stranu řeky k chatě Básar (infoN63°40,559′ W19°29,014′), odkud jezdí bus a ze které je to do průsmyku o něco blíž. 

Více na západ je velká chata (tuším Husadalur), ze které se dá již jen odjet busem, pro cestu k průsmyku je nevhodná.

V chatě Skagfjordsskali  se v každém případě zajděte se podívat dovnitř na jejich fotoalbum, kterak s pomocí místního traktoru vytahují zapadlé automobily a autobusy z řeky. Móóc krásné.

Teplá voda teče, cena 4x 100 ISK.

Sto metrů od chaty na břehu řeky je domek, kde sídlí správce boudy – promluvte s ním o počasí, stavu treku přes  Fimmvorduhals a také o tom, kde přejít řeku. Bude se to hodit.

Na ten přechod řeky se zeptejte, i když odsud budete pokračovat k chatě Básar. Je to stejná cesta. Údolí řeky je v tomto místě hodně široké, koryto se často mění a je místy velmi hluboké.

V tomto místě (Básar či Skagfjordsskali) je třeba se rozhodnout, zda cestu ukončíte, nebo se vydáte přes průsmyk Fimmvorduhals.

 

Pátý den

Prvním úkolem je přejít řeku. Můžete jít po břehu po proudu – tam je most (byl v 2010). Tedy most – půlmost. Překročí nejhlubší proud. A pak turista dobrodí přes hluboký brod. Navíc si nachodíte pár kilometrů navíc.

My šli proti proudu. Přes dvě hluboká ramena tu asi kilometr proti proudu od Skagfjordsskali byly postaveny dva mobilní mosty. Zbylá mělká ramena jsme zvládli přeskákat či projít.

Určitě si se správci chaty Skagfjordsskali  proberte doporučené místo brodění. V tomto údolí je řeka nebezpečná, některá ramena jsou hluboká a teče moc vody. Snadno se tu dá utopit i autobus.

Podél řeky pokračujte k chatě Básar. Kousek za ní se cesta odděluje od řeky a stoupá prudce do kopce. Ani se nenadějete (tedy … nadějete, ono je to asi 800 výškových metrů), a jste v průsmyku Fimmvorduhals v místě, kde se v dubnu 2010 probudila sopka. Tam je to tak krásné, že se to těžko popisuje. Čerstvé kopce ztuhlé lávy v černé, šedé a červené barvě. Dýmající pukliny. Místa, kde země hřeje do podrážek.

Dál cesta pokračuje po ledovci. Na něm odbočuje doprava odbočka k „nové“ chatě (63°37.320N W 19°27.093W) – pozor, u ní se asi nedá tábořit. My pokračovali rovně –  na konec ledovce a hned za ním je „stará“ bivakovací bouda „Baldvinsskáli“ (63.6110667N, 19.4411667W). V době naší návštěvy (2010) byla nepoškozená a relativně čistá, přespat by se tam dalo bez problémů. To je subjektivně nejvyšší bod cesty. Odsud se jde jen stále dolů do Skógaru. Nenáročná cesta pastvinami (nyní překrytými sopečným popelem). Jenom je to strašně daleko – několik hodin cesty. Bylo to docela vyčerpávající. Cesta končí na vrcholku nádherného velkého a masivního vodopádu ve Skógaru – a hned pod vodopádem je kemp. (Poznámka: Skógar uvidíte pod sebou vlevo již dříve – neodbočovat, pokračovat až k vodopádu, jen byste si zašli)

Teplá voda teče, cena 4x 100 ISK. Nakupovat je možno v nedalekém motorestu.

POZOR! Na celé dopolední trase (stoupání a až k ledovci) není žádná voda. Na ledovci by se dala získat rozpuštěním ledu. Kolem chaty Baldvinsskáli taky žádný pramen není – tedy jen voda z ledovce. Nejbližší řeka, kterou jsme potkali, je až dále na sestupu – a vypadala, že je dost znečištěná popelem.

Ve Skógaru je hezké muzeum – skanzen tradiční architektury a pak velká hala o technice a dopravě. Doporučuji.

Technické info: průvodce uvádí tuším 8 hodin, my to šli asi 10-11. Výstup v pohodě, sestup nudný a nepříjemný. +900 metrů, -1000 metrů. Jeden brod.

Kdybyste to šli z jihu na sever … to, co pro nás bylo dlouhé hnusné klesání, je v protisměru ještě horší – dost výprav tedy přespí v budce Baldvinsskáli a ztratí jeden den, protože už nemají morál to dojít. Doporučuji ze Skógaru startovat opravdu pekelně brzo ráno.

 

Spaní a služby

Na celé délce tohoto treku je národní park, nesmí se spát mimo kempy.

V každém kempu je chata, kde se dá spát vevnitř (komfort jak v tatranských boudách – tj. společná noclehárna, palandy).

Ceny byly přiměřené – 1000 ISK za osobu ve stanu, cca 4000 ISK za spaní v chatě.

Vždy je tam záchod a umývárna, povětšinou i s teplou vodou. Cena za teplou vodu byla 4x 100 ISK (pamatuješ, co jsem dříve psal o stokorunových mincích?).

Aktuální ceník je zde:  http://www.fi.is/en/huts/price/ , vypadá to, že na 2011 mírně zdražili (1100 ISK ve stanu, 500 ISK za teplou vodu).

 

Brodění

Na brodění doporučuji s sebou vzít sandály a trekové hůlky. Po vytipování vhodného místa člověk sundá kalhoty (nutné – vždy se namočíš nad kolena, většinou i výš), nasadí sandály a vydá se do řeky. Rozepneš si přesky batohu – abys ho mohl shodit, kdybys tam spadnul. O hůlky se opíráš, aby tě nestrhl proud.

Voda bývá pekelně studená, nohy necítíš po pár krocích.

 

Průvodce, popisy cesty, mapy, navigace, náročnost

Cesta je povětšinou v terénu jasně zřetelná. Velmi se hodí GPS pro případnou navigaci v bouřce, mlze, tmě.

Popisy tras, souřadnice chat atd:

Islandské turistické průvodce píší, že cesta je náročná. Nemyslím si, že je to nějak zvlášť náročné – proti přechodům hor v Rumunsku je to spíš lehká turistika. Nicméně je potřeba být připraven na nepřízeň počasí (déšť denně, extra silný vítr, sníh i v létě), mít dobrou výbavu, kvalitní stan, boty. Bez gore-tex bundy a kalhot doporučuji nevyrážet, a k nim ještě pončo nebo pláštěnku.

Určitě si nezapomeňte baterku – i když se říká, že na Islandu není potřeba, hodila se.

Papírovou mapu jsme neměli, jen velmi přehledovou. Ukázalo se, že není výrazně potřeba.

Denní teploty byly kolem 10-15 stupňů, noční nad nulou. Jeden den nám celý propršel, jinak bylo relativně hezky, přeháňky a občas i slunce.

 

Voda

Obecně je na Islandu všude voda. Ale – stejně jako jinde na horách – je potřeba s sebou mít alespoň jednu PET lahev na osobu. Jsou tam dlouhé úseky, kde voda neteče (např. na sopečné poušti mezi Álftavatn a Emstrur (Botnar), variantně tam sice voda teče, ale ve formě šedivé ledovcové řeky. Ta šedivost, to je sopečný popel, a není zdravé ho pít. Jednak jsou to regulérní ostré šutérky, byť mikroskopické, které tělu nedělají dobře, druhak obsahují velmi nadlimitní množství fluoru.

Velmi doporučuji též termosku – po brodění ledovcové řeky moc pomůže teplý čaj.

 

[Island – zpět na seznam kapitol]

 

 

Napsat komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl třetí

Islandština

Úplně jsem zapomněl napsat o Islandštině. To by asi nejlépe patřilo do prvního dílu. Před odjezdem jsem si našel a vytisknul slovníček z http://www.hvalur.org/ . No a byl k ničemu, zbytečná zátěž. Všichni umí anglicky. Možná to má něco do činění s tím, že ekonomiku ostrova startovala od druhé světové války americká letecká základna.

Když potřebujete domorodcům přečíst nějaké názvy, čtěte je česky – výslovnost je velmi podobná.

 

Dálkové autobusy

V prvním díle jsem psal, že vyjma Reykjavíku není na Islandu hromadná doprava. Toto platí, ale není to úplně přesné. Islanďani mají auta, hromadnou dopravu nepotřebují. Pro turisty tu ale jezdí dálkové turistické autobusy.

V Reykjavíku startují z BSI a provozuje je několik společností:

No a tady je plánek, kde jsou trasy všech těchto linek najednou (ale taky ne všechny, na první pohled tam chybí třeba linka 18 od BSI). Tj. na tomhle plánku je vidět, kam se dá dojet, a pak je potřeba prohledat jízdní řády jednotlivých společností, kdo, kdy a za kolik tam jede. Pozor, některé linky nejezdí každý den!

Autobusy jsou drahé: 6000 – 12000 ISK, tj. 1000 – 2000 Kč za cestu není výjimkou. Lístek se kupuje u řidiče, má čtečku na karty.

Nicméně nabízejí několik kouzel:

  • Řidiči počítají s tím, že vezou turisty. Na některých linkách pouštějí audioprůvodce, na jiných linkách zase na krajinovo zaujímavých místech zastaví a nechají turistům čtvrt hodiny na nafocení scenérií.
  • Jako „přestupní stanice“ po cestě se používají benzínky, kde je možno nakoupit základní potraviny, často i plynové bomby atd. Je to vždy vidět v jízdním řádu.
  • Přes střed ostrova (i třeba do Landmannalaugaru) nevedou afaltové cesty. Pokud byste si chtěli půjčit auto, musíte mít džíp upravený na brodění. V autobusu je toto vše zahrnuto v ceně – není to běžná karosa, ale terénní speciál Mercedes, který se prašnou cestou po úbočí sopky šine s brutální jistotou a na brodění řek je připraven.

Reykjavik Excursions nabízejí speciální „okružní“ lístky za lepší cenu: http://www.re.is/IcelandOnYourOwn/Passports/

(Při plánování cest nepřehlédněte, že reykjavícké městské autobusy zajíždějí i do blízkých měst, např. tuším linka 51 až do Selfossu) 

 

Cestování stopem

Sestra takhle projezdila celý Island. My stopovali jen párkrát, ale vždy to vyšlo dobře.

Pokud po silnici jezdí nějaká auta, stopování na Islandu funguje perfektně. Fakticky jsem nezažil vhodnější kraj – vždy jsme odjeli během chvíle.

Pro transfer přes střed ostrova cestou necestou to nemusí být až taková sranda – když někde jede pět aut za den, není zcela jisté, že vás vezmou.

 

Pronájem auta

Pronájem auta je pekelně drahý – ony jsou na Islandu auta drahá i pro místní, clo na dovážená auta je někde u 100%.

Když si auto neobjednáte výrazně předem, běžná cena je i 2000 Kč za den za malé auto vhodné jen na asfalt.

A pokud chcete kamkoli mimo okružní silnici („číslo 1“) a zlatý okruh, potřebujete auto s náhonem na všechny čtyři, upravené pro brodění. Asfaltové silnice jsou výjimkou, šotolina je běžná, něco co bychom u nás nazvali „polní cesta plná šutrů“ je normální číslovaná silnice a brodění není výjimkou. Když se odbočuje z asfaltu, běžně jsou přítomny značky „po této cestě jen s autem 4×4“ a není dobré je ignorovat.

Pojistka běžně nekryje utopení auta – podceníte-li brod, máte problém.

Zápůjčku auta jsme ani nezvažovali. Neřídím rád a nechci trávit dovolenou za volantem.

Nicméně kamarádi tam byli souběžně s námi na autovýpravě. Bylo jich celkem 18, půjčili si tři šestimístné velké Land Rovery a vzhledem k tomu, že to dohadovali rok předem, vyšlo je to překvapivě levně. A pánská část výpravy si to děsně pochvalovala – nadšeně vypravovali, jak jeli sopečnou pouští z kamene na kámen stálou rychlostí 2 km/hod; jak brodili metr hlubokou řeku; jak vyjížděli tak prudký kopec, že dámy měly tendenci vyskakovat z okének auta…

Novinář Marek Lutonský si půjčoval auto na okružní cestu. Taky vypadal spokojeně a své zkušenosti popisuje. Viz odkazy na konci.

 

„Zlatý okruh“

Základní mimo-reykjavické cíle turistů, takzvaný „zlatý okruh“ jsou:

1) Národní park Thingvellir

Údolí, kde se před více než tisíci lety sešel první islandský parlament. Jo a taky místo na rozhraní evropské a americké kontinentální desky. Je tu malé informační středisko (kde promítají hezké filmečky) a vyhlídka. Ze „zlatého okruhu“ je to nejslabší – a pokud se vám nepodaří sem zajet, neplakejte. Ano, stojí za to se tu zastavit, ale není to prioritní. Okolí je ovšem krásné.

Standardní půlhodinová pauza autobusů zde je dost krátká, už jen v tom informačním centru je dost materiálu na hodinu či více.

2) Vodopád Gullfoss

Prostě vodopád. Široká řeka tam udělá „vlevo vbok“ a přitom spadne o pár desítek metrů. Je to hezké a masivní, ale na Islandu to není až tak výjimečné. Od geysiru je to sem kousek, chytněte stopa a zajeďte sem. 

3) Geysir

Geotermální pole, kde se toho děje spousta – horká jezírka, bublinky… a gejzíry. Velký „Geysir“, který cáká jen občas, a menší „Strokkur“, který k potěše turistů odfukuje každých pár minut.

Sem rozhodně zajeďte, tohle jinde není.

A vyhraďte si na to víc času, než je půlhodina u běžných autobusových spojů.

Kromě sledování vlastního geysíru a ostatních atrakcí je poměrně zajímavé sledovat i turisty. Ti, co přijedou busem s cestovkou, mají třeba dvacet minut, než pojedou dál, tak se snaží fotit a kamerovat … a vlastní gejzír snad ani nevidí jinak, než přes hledáček kamery. A když fouká vítr a voda ze Strokkuru padá mezi lidi (kteří zrovna dorazili a nevědí, co se stane), je to docela zábava.

U hotelu Geysir (přes silnici proti gejzírovému poli) je kemp. Je tam koupání v termálních bazénech a spaní „na doslech“ od Strokkuru. Asi to stojí za to, když by člověku zrovna vyšla cesta tak, aby tu přespával.

 

[Island – zpět na seznam kapitol]

1 komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl druhý

Kempy a bazény 

V Reykjavíku je určitě více kempů, my zvolili rušný kemp v parku Laugardalur [64.145925, -21.87581] Je tu dost místa, pružná recepční schopná poradit i zavolat kam bude potřeba a prodávají pohledy a různé kempingové drobnosti, též propanbutanové bomby (ale když jsme tam byli, měli jen půlkilové, ty já nerad). Dále samozřejmě funkční sprchy (zde s teplou vodou zdarma), zásuvky pro dobíjení telefonů, zdarma wi-fi (je v recepci, pokrývá i malou loučku přímo před recepcí; pokud neběží, upozorněte recepční, zrestartuje router) a stříšky a stoly, kde si lze snadno uvařit a pohodlně se najíst. Jede sem přímý bus 14 od BSI, 

V tomto kempu je také stůl, kam se odkládají věci „já už nepotřebuji, vezměte si“. Cestovatelé zakončující pobyt tu zanechávají výbavu, kterou už nepotřebují (typicky bomby do vařičů, které si do letadla vzít nemohou) a ten, kdo výlet naopak začíná, si je může vzít. Takové místo je ve většině kempů, kde se obvykle končí výlet – tj. kromě tohoto jsme to viděli třeba v Landmannalaugharu a v Thosmorku.

Proč je výše zdůrazněna teplá voda ve sprchách zdarma? Protože to není standardem. Obecně platí, že v kempech bývá teplá sprcha placená – je tam povětšinou ohřívač vody a u něj mincovní automat. Naházíte tam stokorunové mince (většinou tři nebo čtyři) a automat se na zhruba pět minut zapne (je tedy vhodné tam ty mince dávat až ve chvíli, kdy je člověk zcela připraven). Před výletem do divočiny je tedy potřeba si rozměnit – získat dost stokorunových mincí, v terénu je nikdo nevymění, mají cenu zlata (jak by jistě potvrdila skupina francouzů, kteří se před námi sprchovali v kempu Emstrur, neměli mince a tak si na rozdíl od nás v chladném večeru užívali studené vody). Teplá sprcha tímto způsobem bývá dostupná i v kempech v divočině – jsou tam velké propanbutanové bomby, pomocí kterých se voda ohřívá, a po celodenním putování je to instantní štěstí. 

Hned vedle kempu (200 metrů) je velký termální bazén Laugardalslaug. Termální bazény jsou důležitou specialitou Islandu a je nutné je navštívit. Jsou v každé větší obci; v REK jich je jich desítka či více. Napájí se horkou vodou z podzemních vrtů a běžná „bazénová“ teplota je cca o deset stupňů výše než v čechách – venkovní bazén kolem 36 stupňů. Je to strašně příjemné a umožňuje to koupání ve venkovních bazénech i při teplotách těsně nad nulou. U větších bvazénů bývají ještě vyhřívací bazénky s vyššími teplotami. Vstupné do bazénů bývá malé – 300-600 ISK, tedy pod 100 českých korun. Rozhodně to stojí za to – a samozřejmě vedlejším efektem bazénu je to, že se člověk před tím ve sprchách důkladně umyje, což se na cestě také hodí 🙂

Tj. na Island plavky s sebou!

Speciálním případem termálního bazénu je Modrá laguna. Doporučuju!

 

Plynové bomby (nejen v REK)

Do letadla si je vzít nesmíte, je tedy nutno je koupit. My jsme v rámci běhání po městě nakoupili ve sportshopu v nákupním centru Kringlan [64.130654, -21.89416]. Měli tam jak primusí bomby (VAR), tak camping gaz (modré).

Následně jsme zjistili, že bomby Primus (VAR) mají i v shopíku na recepci kempu (ale jen půlkilové, ne ty malé) a že se prodávají i na benzínkách, kde staví turistické autobusy. Na těchto dalších místech ale camping gaz už nebyl. Primus je na Islandu zjevně rozšířenější technologie.

 

Reykjavík jako takový

Reykjavík je krásné maloměsto. Rozhodně stojí za to si ho projít. Nicméně nečekejte historické centrum v českém stylu, nic takového tu není. Pravděpodobně všechny důležité památky jsou vyznačeny v plánku autobusů MHD [tady]. Rozhodně doporučuji navštívit:

  • katedrálu Hallgrímskirkja – vylezte si na věž, i když to něco stojí, je tam hezký rozhled
  • plastiku vikingské lodě na pobřeží severně od katedrály – je to sice jen „moderní socha“, ale hezky umístěna na pobřeží, má svou atmosféru
  • Perlan 
  • koupací pláž – ač je na Islandu kosa a moře kolem je studené, kousek od Perlanu by měla být pláž, kde se do moře vypouští horká voda z geotermální elektrárny a proto se tam dá normálně koupat! (nestihli jsme, ale mohlo by být zajímavé)
  • (a pro zbytek si načtěte průvodce – my jsme prostě tak bloumali po městě a chodili všude možně)

Pro den či dny, ktreré budete chtít strávit v Reykjavíku, by se mohla hodit Reykjavik Welcome Card [info]. Stojí 1900 ISK na 24 hodin (2400 na 48, 2900 na 72) a zahrnuje zdarma ježdění v městských autobusech, vstup zdarma do městských bazénů a městských muzeí (pozor, ne všechna muzea jsou městská!), trajekt na ostrov Vidnei, internet v informačním centru atd. A slevy v některých obchodech. Zamyslete se nad tím, zda se vám to vyplatí – nám to rozhodně pár korun ušetřilo. Karta se dá koupit při příjezdu na terminálu BSI.

Jo a nenechte se zmást mapou – centrum Reykjavíku je malé, všude se dá dostat pěšky. Celé město je vlastně malé, ne jen centrum.

Námět: Z centra REK, z adresy Austurstræti 6, vychází každý den ve 13:00 průvodce na „free guided walking tour“  (pořádá http://www.myreykjavik.is/). Dvouhodinová procházka s výkladem o místě, historii atd, zdarma, v angličtině.

 

Nákupy potravin (nejen v REK)

Nejlevnější potraviny jsou v síti obchodů Bónus (s logem růžového prasátka). GPS souřadnice obchodů Bónus jsou v příloze.

O něco dražší jsou obchody Krónan.

Již výrazně dražší je pak síť 10-11, ta má ale základní výhodu, že mají otevřeno nonstop. Ke kempu výše uvedenému je nejbližší obchod 10-11 zde: [64.148283, -21.88347].

Základní potraviny mají i na benzínkách.

Popisky na potravinách vyrobených na islandu povětšinou jsou jen islandsky, protože se potraviny moc nevyvážejí!

Chleba (ekvivalentní českému) neseženete. Seženete měkký chleba („toustový“). A našli jsme nějaké knackebroty, které vypadaly, že přežijí nošení v batohu.

Maso a salámy jsou hodně drahé. Něco málo islandské masné terminologie: 

  • kuře = kjúklingur
  • jehně = lamb 
  • vepřové = svína
  • hovězí = nautakjöt

Určitě si kupte Skyr. Je to mléčný výrobek mezi jogurtem, tvarohem a zakysanou smetanou, nemá žádný tuk a dobře chutná. Prodává se podobně jako jogurty – bílý nebo ochucený. Je to islandská specialita, do evropy se nevyváží – a lituju toho, kupoval bych si. 

Něco málo mléčnovýrobkové terminologie:

  • ab mjólk – kysané (acido) mléko
  • G-mjólk – trvanlivé mléko
  • G-rjómi – trvanlivá smetana
  • ídýfa – kysaná smetana
  • jógúrt – překvapivě jogurt
  • kotasaela – domácí sýr
  • lettmjólk – nízkotučné (odtučněné) mléko
  • mysa – syrovátka
  • nymjólk – plnotučné mléko
  • rjómaskyr – kvašený smetanový jogurt
  • rjómi – smetana
  • skyr – kvašený jogurt, viz předešlý odstavec
  • smjör – máslo (povětšinou slané)
  • smjörliki – margarín
  • smjörvi – nízkotučné máslo smíchané s olejem, aby bylo chutnější
  • syrmjólk – tučné kyselé mléko
  • dykkmjólk – smetanový jogurt
  • undan renna – sbírané mléko (svrchu) 

Další islanská specialita jsou lupínky sušených ryb – „harðfiskur„. Taky doporučuji vyzkoušet, ale ne každému to chutná. Doporučené podávání je se slaným máslem. 

Alkohol se v běžných obchodech s potravinami neprodává, jsou na to specializované obchody Vínbúð (tj. stejný režim, jako jinde ve skandinávii).

    (Poznámka: na Island se smí dovést max 3 kg potravin na osobu, nesmí se dovážet maso a mléčné výrobky. Takže jsme v ČR nakoupili zejména všeliké sušené potraviny a na Islandu dokoupili chleba, klobásy atd.) 

     

     

    Pozorování velryb

    Pozorování velryb je jednou ze specifických islandských atrakcí. Zaplatíte, nalodíte se na upravenou rybářskou loď, navléknete na sebe kombinézu proti vodě a zimě … a kapitán vás vyveze na moře. Výlet trvá 3-4 hodiny. Když se vydaří, uvidíte zblízka velryby, delfíny, papuchálky. 

    My viděli prd. Dvakrát. Ale sestra zažila velrybu úplně na dosah ruky, byla strašně nadšená a obratem si zaplatila další (úspěšný) výlet.

    Tak si to rozhodněte sami. Cena je poměrně vysoká, ale zážitek je silný, pokud se velryba vydaří. Všechny společnosti udávají úspěšnost 95-98% a v případě, že neuvidíte žádnou velrybu, dají lístek na další cestu zdarma.

    Z Reykjavíku vyráží společnosti asi čtyři. Všechny ze starého přístavu [64.151759, -21.94331]. Cena je ve všech případech stejná, liší se typ lodi (stará, moderní, hypermoderní) a služby (např. polévka v ceně).

    Sestra doporučuje výlet spíše z Keflaviku, že jsou tam velryby blíže a je jich tedy vidět víc.

    Vzhledem k vyšší ceně této atrakce se provozovatelé snaží turistům zjednodušit život. Zajišťují tedy svoz a odvoz z/do hotelů po Reykjavíku. Kdybychom to věděli předem, nechali bychom si slečnou z recepce kempu objednat svoz z kempu. Takhle jsme se alespoň nacpali do mikrobusu, který vezl turisty zpět do hotelu Hilton a vystoupili s nimi – od Hiltonu je to do kempu už kousek.

    Poznámka: hned u starého přístavu jsme na [64.150657, -21.944295] obědvali v hezké restaraci Icelandic Fish and Chips a bylo to moc dobré a za (na islandské poměry) rozumné peníze.

     

    [Island – zpět na seznam kapitol]

    1 komentář

    Filed under Cestování a výlety

    Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl první

    Barvitým líčením krás Islandu jsem přesvědčil několik lidí, že se tam chtějí podívat. Matouš vypadá, že to myslí vážně, tak jsem mu slíbil sepsat pár poznámek.

    Na Islandu jsme byli v srpnu 2010. Podařilo se nám užít si  Laugavegur trail [iDnes: Jedna z nejhezčích túr světa. Přes duhové hory ostrova ledu a ohně], přešli jsme průsmykem Fimmvörðuháls vedle sopky Eyjafjallajökull (v průsmyku F. začala sopka E15 loni v dubnu soptit), navštívili jsme „základní turistické cíle“ ostrova a neviděli velryby. A byl to velký zážitek – jeden z nejlepších výletů, jaké jsem kdy zažil.

     

    Doprava na Island

    Kdo má dost času, jede trajektem (Smyril Line). Ale trvá to dlouho – déle, než jsme si mohli dovolit. A není to levné.

    Tedy zbývá (vynecháme-li soukromé ponorky a teleport) letadlo. Našel jsem následující nízkonákladovky: icelandexpress.com, airberlin.com, transavia.com (ale žabožroutům bych nevěřil), germanwings.com a tuifly.com. Pak tam samozřejmě létají i „plnotučné“ aerolinky – Air Iceland, Lufthansa, …

    My jsme použili Air Berlin z letiště Berlin Tegel (TXL) – nedaleko od Prahy a s možností zdarma zaparkovat deset minut chůze od letiště.

    V podstatě všechny mezinárodné lety přistávají na letišti Keflavik (KEF). Je to asi hodinu jízdy od Reykjavíku. Do Reykjavíku jezdí bus společnosti Reykjavik Excursions [FlyBus – info a jízdní řád: http://www.re.is/Flybus/]. Objeví se u východu z letiště po příletu každého letadla.

    Letiště KEF je malé letišťátko na konci světa. Nečekejte kolem žádnou civilizaci. Ano, jsou tu sklady, bývalá vojenská základna NATO, nějaké firmy, ale nic pro turisty a mimo prostor letiště žádné osídlení. Hned za parkovištěm začíná tráva a lávové pole.

    Vzhledem k našemu příletu asi ve tři ráno středoevropského času se nám už nechtělo pokračovat do města. Měli jsme toho tak akorát dost – osm hodin jízdy autem, odbavení na poslední chvíli, čtyři hodiny v letadle. Takže jsme jen odešli asi kilometr od letiště tak, aby nás nebylo vidět ze silnice, postavili stan a přespali [64° 0’11.38″N,  22°37’36.63″W]. Ráno jsme se na letišti vydezinfikovali, převlékli a nasedli na FlyBus a odjeli do Reykjavíku.

     

    Peníze, cenová úroveň

    Islandskou měnou je Islandská Koruna (ISK).

    Aktuální kurs se v ČR nekótuje, dá se přepočíst přes EUR. Kurs ISK/EUR je např. zde http://cb.is/?PageID=178 . V létě 2010 byl kurs zhruba 6 ISK = 1 CZK.

    Všude (a tím myslím skoro úplně všude, včetně dálkových autobusů a trafik) je možno platit kartou. Preferovaná je VISA (pokud možno embosovaná – reliéfní), s akceptací CirrusMaestro či MasterCard prý bývají problémy. Měl jsem s sebou dvě VISA karty (Raifeissen Bank, mBank) a několikrát se mi stalo, že mi jednu odmítli a druhá platila – ale pokaždé jinak, takže to bylo spíš o rychlosti linek mezi Islandem a ČR.

    Vyměnit si ISK je možno hned na letišti. České koruny samozřejmě neberou, chce to eura. Na dva lidi a deset dní pobytu jsme vyměnili 50 EUR a stačilo to i s malou rezervou. V hotovosti se platí v autobusech v Reykjavíku … a to je vše. Pak jsem jednou platil v hotovosti v kempu, když jejich čtečka neuznala ani jednu mojí VISA kartu – tedy na to se hotovost hodí.

    Ceny na Islandu jsou o něco výše než v Čechách. Ale oproti minulosti to je – díky ekonomické krizi a skoro bankrotu celého ostrova – už daleko lepší. Náklady na pobyt jsou podobné jako třeba v Anglii.

     

    Bus terminál BSÍ v Reykjavíku

    FlyBus z KEF končí na terminálu BSÍ [http://www.bsi.is/]. To je pro turistu náramně důležité místo. Je to autobusové nádraží na okraji centra REK a malou bílou odbavovací halou. A tam se dá najít úschovna zavazadel, restaurace, přepážky s touroperátory a hlavně letáčky. Letáčky s nabídkou všech atrakcí, které jsou turistovi nabízeny. Včetně orientačních map města i jednotlivých regionů Islandu, a hlavně včetně mapek a jízdních řádů autobusové sítě jak v REK, tak po celém ostrově. Tedy není potřeba si tyto mapky a jízdní řády vozit vytištěné z Čech.

    Místní touroperátoři jsou velmi vstřícní a prodávají lístky a vstupenky na všechno možné. A co vám nemohou prodat, to jsou schopni poradit nebo vytelefonovat – nebojte se zeptat.

    No a taky se tu dá udělat pauza, posedět pod střechou v teple a načerpat sílu před další cestou.

     

    Hromadná doprava v Reykjavíku

    Na Islandu v podstatě neexistuje hromadná doprava v českém stylu. Výjimkou je Reykjavík, kde jezdí městské autobusy.  Provozuje je společnost Straeto [http://www.straeto.is/english]. Síť autobusů je poměrně hustá a spoje jezdí rozumně často. Cena za jízdu po širším centru je 350 ISK [http://www.straeto.is/english/pricelist/], platí se v hotovosti u řidiče a je potřeba mít přesně – řidič nevrací! On ani nemůže, všechny peníze se hází do průhledné kasičky, ze které už nejdou vyndat (cestující vhodí peníze, řidič se podívá, zda jsou OK, něco zmáčkne a peníze se propadnou kamsi do hlubin autobusu). Je tedy potřeba si někdy před nástupem rozměnit peníze, abyste měli drobné!

    Je zde zajímavě udělané hlášení, kterým směrem autobus jede. Neudává se konečná stanice, ani následující zastávka, ale na tabuli v autobusu i na jízdním řádu na zastávce je název následujícího přestupního uzlu. Každé linka má těch přestupních uzlů po cestě několik. Na mapě sítě [tady] jsou to ty žluté „S“ v červeném kroužku. Tedy když někde čekáte na autobus, najděte si název následujícího přestupního uzlu ve směru, kterým jedete.

    POZOR: V neděli dopoledne nic nejezdí, všechny autobusy mají pauzu! Předpokládá se, že se ze soboty na neděli tak zlískáte, že nebudete mít sílu kamkoli v neděli ráno cestovat. Busy začínají jezdit tuším kolem jedenácté.

    Pokud si koupíte Reykjavik Welcome Card (popsáno v dalším dílu), jezdíte zadarmo.

     

    [Island – zpět na seznam kapitol]

    Napsat komentář

    Filed under Cestování a výlety