Cestou do Rumunska toho člověk hodně vidí … například jak se dají dálniční známky řešit lépe než v Čechách.
V Čechách máme mýtné brány (na kterých se někdo asi dobře napakoval). A zvažuje se zavedení elektronických vinět pro osobní auta – krabiček, které si budou povídat s mýtnými branami. Zase se na tom někdo dobře napakuje.
V Maďarsku na to šli jinak. Dálniční známka ve fyzické podobě vůbec neexistuje. Natož nějaká krabička za dlouhé peníze.
Když si dálniční známku koupíte, obsluha čerpací stanice či jiného prodejního místa zapíše do terminálu RZ auta, kategorii auta a dobu platnosti. Tím je auto evidováno v centrálním systému. Řidič dostane jen potvrzení o zaplacení. Nic si nelepí na sklo, není to potřeba.
Zaplacení poplatku za dálnice pak nesledují neúplatní policisté s dalekohledem, jako u nás nebo ještě ve větší míře na Slovensku. Místo toho jsou na dálničních mostech a cedulích kamery. Kamery snímají značky projíždějících aut a hlásí je na centrálu.
Jak prosté. Žádná složitá krabička v autě. Žádné vícenáklady na auto. Jen jednou pořízení techniky.
Tak elegantní, až se mi nechce věřit že to je v Evropě.
A tak elegantní, že se mi chce brečet, když slyším o zavádění elektronických vinět v ČR. Vždyť na těch mýtných branách, co tu máme, jsou kamery taky. Stačilo by dodat software na centrálu a terminály na prodejní body. Jenže to by úplatky za zprostředkování obchodů (tzv. „kapschovné“) nebyly tak velké…
pebrou 