Monthly Archives: Březen 2011

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl třetí

Islandština

Úplně jsem zapomněl napsat o Islandštině. To by asi nejlépe patřilo do prvního dílu. Před odjezdem jsem si našel a vytisknul slovníček z http://www.hvalur.org/ . No a byl k ničemu, zbytečná zátěž. Všichni umí anglicky. Možná to má něco do činění s tím, že ekonomiku ostrova startovala od druhé světové války americká letecká základna.

Když potřebujete domorodcům přečíst nějaké názvy, čtěte je česky – výslovnost je velmi podobná.

 

Dálkové autobusy

V prvním díle jsem psal, že vyjma Reykjavíku není na Islandu hromadná doprava. Toto platí, ale není to úplně přesné. Islanďani mají auta, hromadnou dopravu nepotřebují. Pro turisty tu ale jezdí dálkové turistické autobusy.

V Reykjavíku startují z BSI a provozuje je několik společností:

No a tady je plánek, kde jsou trasy všech těchto linek najednou (ale taky ne všechny, na první pohled tam chybí třeba linka 18 od BSI). Tj. na tomhle plánku je vidět, kam se dá dojet, a pak je potřeba prohledat jízdní řády jednotlivých společností, kdo, kdy a za kolik tam jede. Pozor, některé linky nejezdí každý den!

Autobusy jsou drahé: 6000 – 12000 ISK, tj. 1000 – 2000 Kč za cestu není výjimkou. Lístek se kupuje u řidiče, má čtečku na karty.

Nicméně nabízejí několik kouzel:

  • Řidiči počítají s tím, že vezou turisty. Na některých linkách pouštějí audioprůvodce, na jiných linkách zase na krajinovo zaujímavých místech zastaví a nechají turistům čtvrt hodiny na nafocení scenérií.
  • Jako „přestupní stanice“ po cestě se používají benzínky, kde je možno nakoupit základní potraviny, často i plynové bomby atd. Je to vždy vidět v jízdním řádu.
  • Přes střed ostrova (i třeba do Landmannalaugaru) nevedou afaltové cesty. Pokud byste si chtěli půjčit auto, musíte mít džíp upravený na brodění. V autobusu je toto vše zahrnuto v ceně – není to běžná karosa, ale terénní speciál Mercedes, který se prašnou cestou po úbočí sopky šine s brutální jistotou a na brodění řek je připraven.

Reykjavik Excursions nabízejí speciální „okružní“ lístky za lepší cenu: http://www.re.is/IcelandOnYourOwn/Passports/

(Při plánování cest nepřehlédněte, že reykjavícké městské autobusy zajíždějí i do blízkých měst, např. tuším linka 51 až do Selfossu) 

 

Cestování stopem

Sestra takhle projezdila celý Island. My stopovali jen párkrát, ale vždy to vyšlo dobře.

Pokud po silnici jezdí nějaká auta, stopování na Islandu funguje perfektně. Fakticky jsem nezažil vhodnější kraj – vždy jsme odjeli během chvíle.

Pro transfer přes střed ostrova cestou necestou to nemusí být až taková sranda – když někde jede pět aut za den, není zcela jisté, že vás vezmou.

 

Pronájem auta

Pronájem auta je pekelně drahý – ony jsou na Islandu auta drahá i pro místní, clo na dovážená auta je někde u 100%.

Když si auto neobjednáte výrazně předem, běžná cena je i 2000 Kč za den za malé auto vhodné jen na asfalt.

A pokud chcete kamkoli mimo okružní silnici („číslo 1“) a zlatý okruh, potřebujete auto s náhonem na všechny čtyři, upravené pro brodění. Asfaltové silnice jsou výjimkou, šotolina je běžná, něco co bychom u nás nazvali „polní cesta plná šutrů“ je normální číslovaná silnice a brodění není výjimkou. Když se odbočuje z asfaltu, běžně jsou přítomny značky „po této cestě jen s autem 4×4“ a není dobré je ignorovat.

Pojistka běžně nekryje utopení auta – podceníte-li brod, máte problém.

Zápůjčku auta jsme ani nezvažovali. Neřídím rád a nechci trávit dovolenou za volantem.

Nicméně kamarádi tam byli souběžně s námi na autovýpravě. Bylo jich celkem 18, půjčili si tři šestimístné velké Land Rovery a vzhledem k tomu, že to dohadovali rok předem, vyšlo je to překvapivě levně. A pánská část výpravy si to děsně pochvalovala – nadšeně vypravovali, jak jeli sopečnou pouští z kamene na kámen stálou rychlostí 2 km/hod; jak brodili metr hlubokou řeku; jak vyjížděli tak prudký kopec, že dámy měly tendenci vyskakovat z okének auta…

Novinář Marek Lutonský si půjčoval auto na okružní cestu. Taky vypadal spokojeně a své zkušenosti popisuje. Viz odkazy na konci.

 

„Zlatý okruh“

Základní mimo-reykjavické cíle turistů, takzvaný „zlatý okruh“ jsou:

1) Národní park Thingvellir

Údolí, kde se před více než tisíci lety sešel první islandský parlament. Jo a taky místo na rozhraní evropské a americké kontinentální desky. Je tu malé informační středisko (kde promítají hezké filmečky) a vyhlídka. Ze „zlatého okruhu“ je to nejslabší – a pokud se vám nepodaří sem zajet, neplakejte. Ano, stojí za to se tu zastavit, ale není to prioritní. Okolí je ovšem krásné.

Standardní půlhodinová pauza autobusů zde je dost krátká, už jen v tom informačním centru je dost materiálu na hodinu či více.

2) Vodopád Gullfoss

Prostě vodopád. Široká řeka tam udělá „vlevo vbok“ a přitom spadne o pár desítek metrů. Je to hezké a masivní, ale na Islandu to není až tak výjimečné. Od geysiru je to sem kousek, chytněte stopa a zajeďte sem. 

3) Geysir

Geotermální pole, kde se toho děje spousta – horká jezírka, bublinky… a gejzíry. Velký „Geysir“, který cáká jen občas, a menší „Strokkur“, který k potěše turistů odfukuje každých pár minut.

Sem rozhodně zajeďte, tohle jinde není.

A vyhraďte si na to víc času, než je půlhodina u běžných autobusových spojů.

Kromě sledování vlastního geysíru a ostatních atrakcí je poměrně zajímavé sledovat i turisty. Ti, co přijedou busem s cestovkou, mají třeba dvacet minut, než pojedou dál, tak se snaží fotit a kamerovat … a vlastní gejzír snad ani nevidí jinak, než přes hledáček kamery. A když fouká vítr a voda ze Strokkuru padá mezi lidi (kteří zrovna dorazili a nevědí, co se stane), je to docela zábava.

U hotelu Geysir (přes silnici proti gejzírovému poli) je kemp. Je tam koupání v termálních bazénech a spaní „na doslech“ od Strokkuru. Asi to stojí za to, když by člověku zrovna vyšla cesta tak, aby tu přespával.

 

[Island – zpět na seznam kapitol]

Reklamy

1 komentář

Filed under Cestování a výlety

Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl druhý

Kempy a bazény 

V Reykjavíku je určitě více kempů, my zvolili rušný kemp v parku Laugardalur [64.145925, -21.87581] Je tu dost místa, pružná recepční schopná poradit i zavolat kam bude potřeba a prodávají pohledy a různé kempingové drobnosti, též propanbutanové bomby (ale když jsme tam byli, měli jen půlkilové, ty já nerad). Dále samozřejmě funkční sprchy (zde s teplou vodou zdarma), zásuvky pro dobíjení telefonů, zdarma wi-fi (je v recepci, pokrývá i malou loučku přímo před recepcí; pokud neběží, upozorněte recepční, zrestartuje router) a stříšky a stoly, kde si lze snadno uvařit a pohodlně se najíst. Jede sem přímý bus 14 od BSI, 

V tomto kempu je také stůl, kam se odkládají věci „já už nepotřebuji, vezměte si“. Cestovatelé zakončující pobyt tu zanechávají výbavu, kterou už nepotřebují (typicky bomby do vařičů, které si do letadla vzít nemohou) a ten, kdo výlet naopak začíná, si je může vzít. Takové místo je ve většině kempů, kde se obvykle končí výlet – tj. kromě tohoto jsme to viděli třeba v Landmannalaugharu a v Thosmorku.

Proč je výše zdůrazněna teplá voda ve sprchách zdarma? Protože to není standardem. Obecně platí, že v kempech bývá teplá sprcha placená – je tam povětšinou ohřívač vody a u něj mincovní automat. Naházíte tam stokorunové mince (většinou tři nebo čtyři) a automat se na zhruba pět minut zapne (je tedy vhodné tam ty mince dávat až ve chvíli, kdy je člověk zcela připraven). Před výletem do divočiny je tedy potřeba si rozměnit – získat dost stokorunových mincí, v terénu je nikdo nevymění, mají cenu zlata (jak by jistě potvrdila skupina francouzů, kteří se před námi sprchovali v kempu Emstrur, neměli mince a tak si na rozdíl od nás v chladném večeru užívali studené vody). Teplá sprcha tímto způsobem bývá dostupná i v kempech v divočině – jsou tam velké propanbutanové bomby, pomocí kterých se voda ohřívá, a po celodenním putování je to instantní štěstí. 

Hned vedle kempu (200 metrů) je velký termální bazén Laugardalslaug. Termální bazény jsou důležitou specialitou Islandu a je nutné je navštívit. Jsou v každé větší obci; v REK jich je jich desítka či více. Napájí se horkou vodou z podzemních vrtů a běžná „bazénová“ teplota je cca o deset stupňů výše než v čechách – venkovní bazén kolem 36 stupňů. Je to strašně příjemné a umožňuje to koupání ve venkovních bazénech i při teplotách těsně nad nulou. U větších bvazénů bývají ještě vyhřívací bazénky s vyššími teplotami. Vstupné do bazénů bývá malé – 300-600 ISK, tedy pod 100 českých korun. Rozhodně to stojí za to – a samozřejmě vedlejším efektem bazénu je to, že se člověk před tím ve sprchách důkladně umyje, což se na cestě také hodí 🙂

Tj. na Island plavky s sebou!

Speciálním případem termálního bazénu je Modrá laguna. Doporučuju!

 

Plynové bomby (nejen v REK)

Do letadla si je vzít nesmíte, je tedy nutno je koupit. My jsme v rámci běhání po městě nakoupili ve sportshopu v nákupním centru Kringlan [64.130654, -21.89416]. Měli tam jak primusí bomby (VAR), tak camping gaz (modré).

Následně jsme zjistili, že bomby Primus (VAR) mají i v shopíku na recepci kempu (ale jen půlkilové, ne ty malé) a že se prodávají i na benzínkách, kde staví turistické autobusy. Na těchto dalších místech ale camping gaz už nebyl. Primus je na Islandu zjevně rozšířenější technologie.

 

Reykjavík jako takový

Reykjavík je krásné maloměsto. Rozhodně stojí za to si ho projít. Nicméně nečekejte historické centrum v českém stylu, nic takového tu není. Pravděpodobně všechny důležité památky jsou vyznačeny v plánku autobusů MHD [tady]. Rozhodně doporučuji navštívit:

  • katedrálu Hallgrímskirkja – vylezte si na věž, i když to něco stojí, je tam hezký rozhled
  • plastiku vikingské lodě na pobřeží severně od katedrály – je to sice jen „moderní socha“, ale hezky umístěna na pobřeží, má svou atmosféru
  • Perlan 
  • koupací pláž – ač je na Islandu kosa a moře kolem je studené, kousek od Perlanu by měla být pláž, kde se do moře vypouští horká voda z geotermální elektrárny a proto se tam dá normálně koupat! (nestihli jsme, ale mohlo by být zajímavé)
  • (a pro zbytek si načtěte průvodce – my jsme prostě tak bloumali po městě a chodili všude možně)

Pro den či dny, ktreré budete chtít strávit v Reykjavíku, by se mohla hodit Reykjavik Welcome Card [info]. Stojí 1900 ISK na 24 hodin (2400 na 48, 2900 na 72) a zahrnuje zdarma ježdění v městských autobusech, vstup zdarma do městských bazénů a městských muzeí (pozor, ne všechna muzea jsou městská!), trajekt na ostrov Vidnei, internet v informačním centru atd. A slevy v některých obchodech. Zamyslete se nad tím, zda se vám to vyplatí – nám to rozhodně pár korun ušetřilo. Karta se dá koupit při příjezdu na terminálu BSI.

Jo a nenechte se zmást mapou – centrum Reykjavíku je malé, všude se dá dostat pěšky. Celé město je vlastně malé, ne jen centrum.

Námět: Z centra REK, z adresy Austurstræti 6, vychází každý den ve 13:00 průvodce na „free guided walking tour“  (pořádá http://www.myreykjavik.is/). Dvouhodinová procházka s výkladem o místě, historii atd, zdarma, v angličtině.

 

Nákupy potravin (nejen v REK)

Nejlevnější potraviny jsou v síti obchodů Bónus (s logem růžového prasátka). GPS souřadnice obchodů Bónus jsou v příloze.

O něco dražší jsou obchody Krónan.

Již výrazně dražší je pak síť 10-11, ta má ale základní výhodu, že mají otevřeno nonstop. Ke kempu výše uvedenému je nejbližší obchod 10-11 zde: [64.148283, -21.88347].

Základní potraviny mají i na benzínkách.

Popisky na potravinách vyrobených na islandu povětšinou jsou jen islandsky, protože se potraviny moc nevyvážejí!

Chleba (ekvivalentní českému) neseženete. Seženete měkký chleba („toustový“). A našli jsme nějaké knackebroty, které vypadaly, že přežijí nošení v batohu.

Maso a salámy jsou hodně drahé. Něco málo islandské masné terminologie: 

  • kuře = kjúklingur
  • jehně = lamb 
  • vepřové = svína
  • hovězí = nautakjöt

Určitě si kupte Skyr. Je to mléčný výrobek mezi jogurtem, tvarohem a zakysanou smetanou, nemá žádný tuk a dobře chutná. Prodává se podobně jako jogurty – bílý nebo ochucený. Je to islandská specialita, do evropy se nevyváží – a lituju toho, kupoval bych si. 

Něco málo mléčnovýrobkové terminologie:

  • ab mjólk – kysané (acido) mléko
  • G-mjólk – trvanlivé mléko
  • G-rjómi – trvanlivá smetana
  • ídýfa – kysaná smetana
  • jógúrt – překvapivě jogurt
  • kotasaela – domácí sýr
  • lettmjólk – nízkotučné (odtučněné) mléko
  • mysa – syrovátka
  • nymjólk – plnotučné mléko
  • rjómaskyr – kvašený smetanový jogurt
  • rjómi – smetana
  • skyr – kvašený jogurt, viz předešlý odstavec
  • smjör – máslo (povětšinou slané)
  • smjörliki – margarín
  • smjörvi – nízkotučné máslo smíchané s olejem, aby bylo chutnější
  • syrmjólk – tučné kyselé mléko
  • dykkmjólk – smetanový jogurt
  • undan renna – sbírané mléko (svrchu) 

Další islanská specialita jsou lupínky sušených ryb – „harðfiskur„. Taky doporučuji vyzkoušet, ale ne každému to chutná. Doporučené podávání je se slaným máslem. 

Alkohol se v běžných obchodech s potravinami neprodává, jsou na to specializované obchody Vínbúð (tj. stejný režim, jako jinde ve skandinávii).

    (Poznámka: na Island se smí dovést max 3 kg potravin na osobu, nesmí se dovážet maso a mléčné výrobky. Takže jsme v ČR nakoupili zejména všeliké sušené potraviny a na Islandu dokoupili chleba, klobásy atd.) 

     

     

    Pozorování velryb

    Pozorování velryb je jednou ze specifických islandských atrakcí. Zaplatíte, nalodíte se na upravenou rybářskou loď, navléknete na sebe kombinézu proti vodě a zimě … a kapitán vás vyveze na moře. Výlet trvá 3-4 hodiny. Když se vydaří, uvidíte zblízka velryby, delfíny, papuchálky. 

    My viděli prd. Dvakrát. Ale sestra zažila velrybu úplně na dosah ruky, byla strašně nadšená a obratem si zaplatila další (úspěšný) výlet.

    Tak si to rozhodněte sami. Cena je poměrně vysoká, ale zážitek je silný, pokud se velryba vydaří. Všechny společnosti udávají úspěšnost 95-98% a v případě, že neuvidíte žádnou velrybu, dají lístek na další cestu zdarma.

    Z Reykjavíku vyráží společnosti asi čtyři. Všechny ze starého přístavu [64.151759, -21.94331]. Cena je ve všech případech stejná, liší se typ lodi (stará, moderní, hypermoderní) a služby (např. polévka v ceně).

    Sestra doporučuje výlet spíše z Keflaviku, že jsou tam velryby blíže a je jich tedy vidět víc.

    Vzhledem k vyšší ceně této atrakce se provozovatelé snaží turistům zjednodušit život. Zajišťují tedy svoz a odvoz z/do hotelů po Reykjavíku. Kdybychom to věděli předem, nechali bychom si slečnou z recepce kempu objednat svoz z kempu. Takhle jsme se alespoň nacpali do mikrobusu, který vezl turisty zpět do hotelu Hilton a vystoupili s nimi – od Hiltonu je to do kempu už kousek.

    Poznámka: hned u starého přístavu jsme na [64.150657, -21.944295] obědvali v hezké restaraci Icelandic Fish and Chips a bylo to moc dobré a za (na islandské poměry) rozumné peníze.

     

    [Island – zpět na seznam kapitol]

    1 komentář

    Filed under Cestování a výlety

    Island – ne-průvodce po Islandu pro Matouše – díl první

    Barvitým líčením krás Islandu jsem přesvědčil několik lidí, že se tam chtějí podívat. Matouš vypadá, že to myslí vážně, tak jsem mu slíbil sepsat pár poznámek.

    Na Islandu jsme byli v srpnu 2010. Podařilo se nám užít si  Laugavegur trail [iDnes: Jedna z nejhezčích túr světa. Přes duhové hory ostrova ledu a ohně], přešli jsme průsmykem Fimmvörðuháls vedle sopky Eyjafjallajökull (v průsmyku F. začala sopka E15 loni v dubnu soptit), navštívili jsme „základní turistické cíle“ ostrova a neviděli velryby. A byl to velký zážitek – jeden z nejlepších výletů, jaké jsem kdy zažil.

     

    Doprava na Island

    Kdo má dost času, jede trajektem (Smyril Line). Ale trvá to dlouho – déle, než jsme si mohli dovolit. A není to levné.

    Tedy zbývá (vynecháme-li soukromé ponorky a teleport) letadlo. Našel jsem následující nízkonákladovky: icelandexpress.com, airberlin.com, transavia.com (ale žabožroutům bych nevěřil), germanwings.com a tuifly.com. Pak tam samozřejmě létají i „plnotučné“ aerolinky – Air Iceland, Lufthansa, …

    My jsme použili Air Berlin z letiště Berlin Tegel (TXL) – nedaleko od Prahy a s možností zdarma zaparkovat deset minut chůze od letiště.

    V podstatě všechny mezinárodné lety přistávají na letišti Keflavik (KEF). Je to asi hodinu jízdy od Reykjavíku. Do Reykjavíku jezdí bus společnosti Reykjavik Excursions [FlyBus – info a jízdní řád: http://www.re.is/Flybus/]. Objeví se u východu z letiště po příletu každého letadla.

    Letiště KEF je malé letišťátko na konci světa. Nečekejte kolem žádnou civilizaci. Ano, jsou tu sklady, bývalá vojenská základna NATO, nějaké firmy, ale nic pro turisty a mimo prostor letiště žádné osídlení. Hned za parkovištěm začíná tráva a lávové pole.

    Vzhledem k našemu příletu asi ve tři ráno středoevropského času se nám už nechtělo pokračovat do města. Měli jsme toho tak akorát dost – osm hodin jízdy autem, odbavení na poslední chvíli, čtyři hodiny v letadle. Takže jsme jen odešli asi kilometr od letiště tak, aby nás nebylo vidět ze silnice, postavili stan a přespali [64° 0’11.38″N,  22°37’36.63″W]. Ráno jsme se na letišti vydezinfikovali, převlékli a nasedli na FlyBus a odjeli do Reykjavíku.

     

    Peníze, cenová úroveň

    Islandskou měnou je Islandská Koruna (ISK).

    Aktuální kurs se v ČR nekótuje, dá se přepočíst přes EUR. Kurs ISK/EUR je např. zde http://cb.is/?PageID=178 . V létě 2010 byl kurs zhruba 6 ISK = 1 CZK.

    Všude (a tím myslím skoro úplně všude, včetně dálkových autobusů a trafik) je možno platit kartou. Preferovaná je VISA (pokud možno embosovaná – reliéfní), s akceptací CirrusMaestro či MasterCard prý bývají problémy. Měl jsem s sebou dvě VISA karty (Raifeissen Bank, mBank) a několikrát se mi stalo, že mi jednu odmítli a druhá platila – ale pokaždé jinak, takže to bylo spíš o rychlosti linek mezi Islandem a ČR.

    Vyměnit si ISK je možno hned na letišti. České koruny samozřejmě neberou, chce to eura. Na dva lidi a deset dní pobytu jsme vyměnili 50 EUR a stačilo to i s malou rezervou. V hotovosti se platí v autobusech v Reykjavíku … a to je vše. Pak jsem jednou platil v hotovosti v kempu, když jejich čtečka neuznala ani jednu mojí VISA kartu – tedy na to se hotovost hodí.

    Ceny na Islandu jsou o něco výše než v Čechách. Ale oproti minulosti to je – díky ekonomické krizi a skoro bankrotu celého ostrova – už daleko lepší. Náklady na pobyt jsou podobné jako třeba v Anglii.

     

    Bus terminál BSÍ v Reykjavíku

    FlyBus z KEF končí na terminálu BSÍ [http://www.bsi.is/]. To je pro turistu náramně důležité místo. Je to autobusové nádraží na okraji centra REK a malou bílou odbavovací halou. A tam se dá najít úschovna zavazadel, restaurace, přepážky s touroperátory a hlavně letáčky. Letáčky s nabídkou všech atrakcí, které jsou turistovi nabízeny. Včetně orientačních map města i jednotlivých regionů Islandu, a hlavně včetně mapek a jízdních řádů autobusové sítě jak v REK, tak po celém ostrově. Tedy není potřeba si tyto mapky a jízdní řády vozit vytištěné z Čech.

    Místní touroperátoři jsou velmi vstřícní a prodávají lístky a vstupenky na všechno možné. A co vám nemohou prodat, to jsou schopni poradit nebo vytelefonovat – nebojte se zeptat.

    No a taky se tu dá udělat pauza, posedět pod střechou v teple a načerpat sílu před další cestou.

     

    Hromadná doprava v Reykjavíku

    Na Islandu v podstatě neexistuje hromadná doprava v českém stylu. Výjimkou je Reykjavík, kde jezdí městské autobusy.  Provozuje je společnost Straeto [http://www.straeto.is/english]. Síť autobusů je poměrně hustá a spoje jezdí rozumně často. Cena za jízdu po širším centru je 350 ISK [http://www.straeto.is/english/pricelist/], platí se v hotovosti u řidiče a je potřeba mít přesně – řidič nevrací! On ani nemůže, všechny peníze se hází do průhledné kasičky, ze které už nejdou vyndat (cestující vhodí peníze, řidič se podívá, zda jsou OK, něco zmáčkne a peníze se propadnou kamsi do hlubin autobusu). Je tedy potřeba si někdy před nástupem rozměnit peníze, abyste měli drobné!

    Je zde zajímavě udělané hlášení, kterým směrem autobus jede. Neudává se konečná stanice, ani následující zastávka, ale na tabuli v autobusu i na jízdním řádu na zastávce je název následujícího přestupního uzlu. Každé linka má těch přestupních uzlů po cestě několik. Na mapě sítě [tady] jsou to ty žluté „S“ v červeném kroužku. Tedy když někde čekáte na autobus, najděte si název následujícího přestupního uzlu ve směru, kterým jedete.

    POZOR: V neděli dopoledne nic nejezdí, všechny autobusy mají pauzu! Předpokládá se, že se ze soboty na neděli tak zlískáte, že nebudete mít sílu kamkoli v neděli ráno cestovat. Busy začínají jezdit tuším kolem jedenácté.

    Pokud si koupíte Reykjavik Welcome Card (popsáno v dalším dílu), jezdíte zadarmo.

     

    [Island – zpět na seznam kapitol]

    Napsat komentář

    Filed under Cestování a výlety